Letos jsem pozoroval značné snížení aktivity sršňů na začátku října. V jeho druhé polovině se několik jedinců motalo po půdě nebo se snažili dostat ven sklem vikýře. Svoji obvyklou cestu škvírou ve štítu domu už nebyli schopni nalézt. Když jsem 25. října vylezl na půdu, našel jsem jen tři sršně pod sklem vikýře. Jejich odchyt do skleničky nebyl obtížný. Rozhodl jsem se, že si je převezu do Plzně do paneláku, abych zjistil, jak dlouho budou ještě žít, když budou mít potravu a vyšší teplotu. V přírodě patrně umírají z nedostatku potravy a vlivem nízké teploty.
Ve sklenici v paneláku sršni ožili, bručeli, létali, snažili se dostat ven a s chutí požírali jablko. To trvalo po zbytek října a celý listopad. Poslední listopadový den ale bylo vidět, že jen pomalu lezou a ve sklenici už nelétají. Ráno 1. prosince už nejevili známky života. Jejich rychlé úmrtí si neumím vysvětlit. Došlo k němu kvůli otravě z kousku jablka, které bylo asi týden staré a už patrně trochu nahnilé? Nebo skutečně přišel jejich čas, který se nedá odvrátit? Asi bude třeba pokus zopakovat příští rok.
Sršeň je krásný hmyz, kterého příroda stvořila naprosto dokonalého (viz obrázek). Zoologové dávají přednost názvu sršeň obecná (Vespa crabro), ale i tvar „ten sršeň“ pravidla připouštějí. Navzdory předsudkům, o jak nebezpečný hmyz se jedná, není třeba se sršňů bát. Nejsou agresivní, stejně jako nejsou agresivní vosy. Můžete je pozorovat ze vzdálenosti 30 cm a oni si budou hledět svého a vás si nevšimnou. O tom jsem se mohl letos mnohokrát přesvědčit a tak jsem si názor na tyhle dva druhy hmyzu zásadně opravil.
O tom, že sršni nám nemusejí nahánět hrůzu, pojednává i text odborníka na hmyz Bohumila Měšťana:
"Sršni jako takoví nebezpeční v jistém smyslu jsou, ovšem jejich užitečnost spočívá v tom, že fungují jako regulátor v přírodě. Takové průměrné sršní hnízdo, kde žije 400-700 jedinců, spotřebuje denně 500 až 1000 g hmyzu, vesměs neužitečného, škodlivého nebo nepříjemného.Vzhledem k tomu, že potravou sršňů je zejména dvoukřídlý hmyz, kam patří mouchy, všelijaké obtížné bodalky, dále komáři, střečci a ovádi, je zřejmé, že sršni vykonávají v přírodě dosti důležitou regulační činnost.
U nás ještě nepostoupila legislativa tak daleko, ale například v Německu jsou sršni chráněni. Je tam zákonem chráněno sršní hnízdo, tzn. likvidace sršního hnízda je trestána pokutou 50 000 eur. Takové právní podmínky u nás chybí, náhled na sršně je stále zastaralý, že je to nebezpečný hmyz, kterého je třeba se bát. I když třeba, v rámci sršní komunity, se nacházejí také sršní samci, kteří vůbec nejsou vybaveni žihadlem - žihadlo je víceméně doménou samiček, protože vzniklo z kladélka (ovipositoru), které samci nemají. Přesto se někdy stává, že dochází k hubení čistě samčích kolonií, což je samozřejmě nerozumné a přírodě to vůbec neprospívá.
Jak ale laik pozná, že se jedná o kolonii samců a že se nemá čeho obávat? Sameček se rozpozná tak, že je velký asi jako dělnice, ale je subtilnější, drobnější, má zajímavě uspořádaná tykadla - ta tykadla jsou černá, ohnutá do stran a nahoru, jako turecké šavle, jeho zadeček má 7 dobře viditelných článků a není zakončen do špičky, jako u dělnic nebo královny, ale je kulatý. Má větší vznosnou plochu křídel, je to dobrý letec. Jiné rozpoznávací znaky nejsou. Toho samečka si můžete bez obav položit na dlaň, nemá čím by vám ublížil.
Kategorie sršních samců je nesmírně zajímavá. Když přijde čas jejich pohlavního zrání a vývoje konečné etapy, kdy mají prokázat své opodstatnění, jsou velmi vábeni feromony královen. Rádi létají a pytlačí v cizích vodách. Sršní sameček přilétne k cizímu hnízdu, ovšem tam je u vchodu stráž dělnic a jeho život rychle končí, protože on se oproti dělnicím nemá čím bránit. Proto se pod sršními hnízdy válí spousta pobodaných samečků. Takže samečci u cizích hnízd prakticky nemají šanci."
Příspěvky
