Deštivý přechod ze září k říjnu se jako mávnutím proutku změnil na konci prvního říjnového týdne. Při mém příjezdu na hájovnu ve čtvrtek 7. 10. bylo ještě mlhavo a nevlídno, ale v pátek začala dlouhá série krásných, slunečných dní, která trvala sedm dní za sebou bez jediného narušení. Postaralo se o to severní proudění, které sice sebou neslo studený severák, ale dny byly bez mráčku, s teplotami kolem 15 stupňů. Opožděné babí léto jako vymalované.
Na úterý jsem si naplánoval dlouho odkládaný výlet na dva nejvyšší kopce v okruhu 10 km. Mají skoro 600 metrů nad mořem a to je ve zdejším kraji, v blízkosti řek Střely a Berounky, docela pěkná výška. Dopravním prostředkem na dvě naplánovaná místa severozápadně od Kralovic (okr. Plzeň-sever) mi mělo být kolo. Tenhle způsob sice nesliboval nějakou bezproblémovou vyjížďku, když bylo třeba překonat cestou tam převýšení 100 metrů, ale těšil jsem se na cestu zpět, která povede pořád z kopečka...
Vyjel jsem v 10 hodin a prvním cílem byl kopec Bukovec 588 m n/m, ve vzdále-nosti 9 km vzdušnou čarou. Je to vlastně návrší se dvěma nevýraznými vrcholy, z nichž na mapě je jako „Bukovec“ označen ten západnější. Tenhle vrchol ale není zajímavý, leží v rozoraném poli, zatímco jeho východní protějšek je pěkný, travnatý a klidný, se dvěma malými telekomunikačními zařízeními a výhledem široko-daleko. Přístup je tam poměrně dobrý po polní cestě, asi 400 metrů od silnice. Bylo by to pěkné místo pro FM-DXing. Kompletní přehled pásma jsem tam nedělal, měl jsem sebou jen malý přijímač Etón E5, ale zjistil jsem, že tam jsou slyšet skoro v místní síle některé vysílače z východního Německa.
Z kopce je dobře vidět druhý cíl mého výletu – kopec Březina 573 m n/m. Leží ve vzdálenosti 4 km jihovýchod-ně a z lesa vyčnívá větší telekomunikační věž.
Ani na podrobné turistické mapě není zakresleno všechno a tak až přímo na místě jsem zjistil dobrou přístupovou polní cestu, po které vede značená náboženská „Naučná stezka jednoho boha“ s velkými informačními tabulemi. Zavede nás z obce Bílov na okraj pěkného lesa a pokračuje až na vrchol Březiny. Na mé mapě chybí.
Na vrcholu Březiny je věž, poměrně střízlivě obsazena anténami. Není mi známo, že by tady byl nějaký TV převaděč. Jinak není na zalesněném vrcholu nic zajímavého, tak jsem se tam dlouho nezdržoval a vydal jsem se na zpáteční, už poměrně pohodlnou a prosluněnou cestu kolem velkého Olšanského rybníka a Mariánské Týnice, což je poutní kostel Zvěstování Panny Marie – výrazná dominanta širokého okolí.
V 16 hodin zapískaly již poněkud unavené brzdy mého kola před hájovnou a tím skončil pěkný podzimní výlet, ze kterého jsem si přivezl hromadu fotek, dobrou náladu z vydařené akce a také hromádku pěkných jablek v batohu, nasbíraných cestou...