Většinou tady píšu o středních vlnách, musím se ale také zmínit o majácích NDB, což je moje další vášeň. V minulých týdnech jsem jim moc nedal, protože jsem tady nebyl a mezitím kolegové – lovci majáků – hlásili co chvíli další zajímavé úlovky. Pro toho, kdo slyší o NDB majácích poprvé: jsou to slabé vysílače, které pípáním své značky v Morse kódu pomáhají letadlům navigovat svoji cestu z bodu A do bodu B.
Noc ze středy na čtvrtek se docela vydařila, přestože jsem kvůli různým pracovním restům nemohl majákům věnovat to, co bych býval chtěl. Říkal jsem si, že se zaměřím dneska na ty, po kterých už dlouho pátrám. Jsou to norské majáky ze samé severní špičky Skandinávie. Podle dosavadních poznatků jsou slyšet dost vzácně. Ve středu pozdě večer ale dobře chodil finský maják AKU-432 (číslo udává kmitočet v kHz). Ten už je také hodně na severu. Takže to bylo jasné, bylo rozhodnuto: náplní pozdního večera kolem půlnoci budou norské majáky.
Kmitočet prvního (MH-353 Mehamn) jsem hlídal skoro hodinu, pak se velmi slabá značka objevila! Necelých 50 km od něj je další maják BV-399 Bervelaag. Ten se mi podařil za 25 minut. A do třetice maják ze stejné oblasti – VD-342 Vadsoe – odolával jen 15 minut. Neobvyklá nadílka tří velmi vzdálených severských majáků (2420 - 2480 km) mi stačila a tak jsem šel v 1:30 spát, abych byl ráno čerstvý před východem slunce. (Na mapce je norský maják MH-353 vyznačený kolečkem s tečkou; červený křížek označuje moje stanoviště.) Mrazivé čtvrteční ráno s teplotou -8 °C bylo opravdu zimní a po 8. hodině začalo mezi stromy hustého lesa na jihovýchodě probleskovat sluníčko. Rádiu se věnuji vždycky alespoň hodinu před východem slunce, kdy se začínají rapidně zvedat příjmové podmínky. Kanadské majáky byly tentokrát v hlubokém útlumu, neobjevil se žádný, tak jsem přešel do pásma MW. Ani tam se žádné zázraky neděly, až po východu slunce se signály některých amerických stanic vylepšily a známá stanice WWKB-1520 z Buffala ve státě New York byla pak slyšet až do 10:30 hod. To je středoevropský čas, pro lepší orientaci, a tak pozdní příjem je možný jen v zimě. Jinak v pásmu MW ani v tzv. X-pásmu 1610-1700 kHz nic moc…
Slunečný zimní den s třpytícím se sněhem vytáhne člověka ven. Ale i bez toho je prý ze zdravotních důvodů prospěšné, aby člověk ušel každý den nejméně 6 km, a to nikoliv loudavě, ale rychle. Tuhle vzdálenost by měl zvládnout za hodinu. Mám v okolních lesích několik takových kratších nebo i delších tras, a tak jsem dneska na jednu z nich vyrazil s foťákem v kapse. Les je posetý stopami jeho obyvatel a ojedinělými šlápotami myslivce a jeho psa. Žádného z obyvatel lesa jsem ale neviděl. Je to jako s lidmi: o živou duši tady člověk nezavadí. Neměl jsem dnes štěstí ani na slečnu na koni. Na jedné lesní cestě jsem ale viděl jejich patrně včerejší stopy. Do krmítka jsem zase nenasypal, ani nezavěsil vedle něj žádnou ptačí pochoutku… nemám vhodný materiál… až zítra je nákupní den…
Příspěvky
