čtvrtek 14. ledna 2010

Na křižovatce majáků ze severu i z jihu


Silné mrazy už asi v nejbližších dnech nepřijdou, dneska byly přes den jen -3 stupně, sníh trochu změkl a začal sesedat. Na lopatu teď můžete nabrat velkou kompaktní kostku sněhu, když si chcete úplně vyčistit dvorek nebo rozšířit přístupovou cestu.
     Počasí je úplně stejné jako včera. Nad krajem sedí oblačnost a také mlha, námraza přetrvává. Nad polem a vzdálenou vesnicí je obloha normálně šedá, ale nad lesem je zlověstně temná. Nic zlého se ale neblíží, protože to tak je už druhý den. Všiml jsem si toho rozdílu včera, když jsem směřoval k lesu cestou z nákupu. Připomnělo mi to zimní ráz na pobřeží Skandinávie, kde čára moře tvořila zároveň ostrou hranici na obloze nahoře: nad pevninou byla normální, někdy i polojasná, ale nad mořem byla stejně zlověstně temná, jak ta nad naším lesem…
     Včerejší středeční večer a dnešní ráno se na rádiových vlnách vydařily. Slyšel jsem 8 nových majáků NDB. „Nové“ neznamená, že začaly nedávno vysílat, jsou nové jen pro mne, protože jsem je předtím ještě nikdy neslyšel. Začalo to ruským majákem FP-405 Čerepovec (je na obrázku z programu Spectran). Je už dost vysoko na 60. rovnoběžce, říkal jsem si, to už by mohl chodit také ten vysněný Dikson z ruského polárního přístavu. Díval jsem se do mapy a v sousedství Čerepovce jsem vytipoval DB-375 Počinok, který se skutečně za 15 minut objevil. Zkoumal jsem mapu dál a opravdu se dočkal i majáku QD-340 z Petrozavodsku. Ten je na 62. rovnoběžce. Odtud už to není daleko k finským hranicím a tam vysílá OG-430 Oněga. Ta také přišla ze vzdálenosti 2150 km, což není špatné. Všech jsem se dočkal mezi 15:40 a 17 hod. Dikson ale nepřišel… Když jsem později večer zkoušel čínský maják RM-398, najednou se tam objevil irský OK-398 Connaught. Ráno potom o kousek níž estonský UM-397 Tartu v 6:50, když u nich vycházelo slunce. Ale ještě nebyl konec. V 7:20 jsem narazil na španělský SCA-423 Samalanca a přestože bych už býval potřeboval přejít do pásma MW, musel jsem ještě zkusit další španělský, který je blízko Salamanky: VGD-365 Vitigudino. A měl jsem štěstí, objevil se za 10 minut.

     Pásmo středních vln (MW) bylo v 8 hodin hodně živé, americké stanice byly skoro na každém kmitočtu. Převážná většina z nich byla samozřejmě slabá a tedy neposlouchatelná, ale podle záznějů bylo možné slyšet, kolik jich tam je. Paradoxně bylo horní X-pásmo (1610-1700 kHz) dost tupé a vedle řeckých a holandských pirátů tam nehrálo skoro nic. V klasické části pásma byly kromě již známých „bouráků“ dobře slyšet WLAM-1470 Lewiston (ME) – hraje oldies, CFAV-1570 Laval (QU) – vysílá francouzsky, WUNR-1600 Brookline (MA) – hraje latinu, a na 1580 kHz bylo patrně CKDO Oshawa (ON), hudební stanice (hity), kterou jsem ale neslyšel promluvit. (Zkratky v závorkách jsou státy USA nebo provincie Kanady). Příjmové podmínky šly dneska neobvykle rychle dolů krátce po 8:30…
     Když jsem dopoledne seděl u stolu a bušil do klávesnice, najednou slyším zvenku naléhavé ptačí štěbetání nebo spíš volání. S polevujícím mrazem se ptáci začínají zase pohybovat a komunikovat. Hlásek byl dost silný, a už ho vidím: malý ptáček nevýrazného zabarvení sedí na okenní římse a poskakuje tam ve vrstvě sněhu. Pak přeletí na druhé okno, také tam silně zapípá a na třetím okně už nejen poskakuje a křičí, ale dokonce vzlétne doprostřed okna a tam se okamžik třepetá, jakoby chtěl nahlédnout dovnitř. Jeho počínání nerozumím, nevěřím, že by si někdy z minulosti pamatoval, že tam měl třeba na římse nasypáno. Jsem zvědavý na jeho další kousky, ale už je pryč a jen datel šplhá po staré jabloni a je mu jedno, že dva metry pod ním visí krmítko s dobrotami. Zatím ještě nikdo tu zprávu nerozhlásil…