Všechno nejlepší, dědo !

Konec týdne jsem měla docela dobrý. Ze školy jsem přinesla pololetní vysvědčení se samými jedničkami a každý, komu jsem ho ukázala, mi dal do kasičky peníze. V pátek měl děda narozeniny a to bylo taky fajn, protože připravil samé dobroty. Děda přijel v pátek z hájovny a vyprávěl, jaký tam byl hluboký sníh až ke kolenům, když šel po cestě kolem křížku na autobus. Tam to znám, když jsem tam byla v létě. U křížku na lavičce jsme vždycky jedli svačinu, když jsme šli ze samoobsluhy. Děda se asi dost unavil, protože musel táhnout skrz hluboký sníh ještě vozík, a pospíchal, aby mu neujel autobus. Doma potom večer pořád říkal, že ho bolí záda a že se na to vykašle.

Ale my jsme mu koupili velký dort se šlehačkou, ze kterého měl radost. Já jsem vymyslela, že bychom mu na dort mohli koupit čísla, která jsou jako svíčky. Děda se s dortem nechtěl fotit, asi se mu ta čísla nelíbí, ale já jsem se chtěla vyfotit. Všichni se fotce smáli. Děda říkal, že si fotku musím schovat, protože až mi bude tolik let, kolik je na dortu, tak on už prý tady nebude a nebude mi ji moci ukázat. Prý to bude trvat ještě 52 let a jemu by bylo 112 let. Ale slyšela jsem, že člověk se může dožít i 115 let. Děda vypadá docela zdravě, jezdí na tu hájovnu, kde je zdravý vzduch a proto tam taky v létě jezdím. Dědu tam někdy poštípou vosy a to prý je také zdravé. Tak nevím, jak to dopadne.
     Přeju dědovi všechno nejlepší k narozeninám a aby se mu všechno povedlo.

Verunka