Ve sněhovém objetí

Klidné sobotní ráno ukázalo za rozbřesku změněný ráz krajiny. Silný severní vítr, ještě než se v průběhu noci vytratil, nafoukal z pole a louky hluboko do lesa a na cestu hluboké závěje. Ráno už jen drobně poletoval sníh a tak prohrábnuté cestičky kolem domu vydržely celý den. Teplota se udržuje ve dne i v noci kolem -5 °C. Okna jsou zalepená sněhem a přední vchod do domu, zavátý do výšky 30 cm, nechávám tak. Alespoň nebude dovnitř foukat škvírami ve dveřích. Dopoledne se zdá, že slunce vykoukne z řídkých mraků, ale nakonec se mu to nepodaří a den zůstává spíš pošmourný. V zimě si tady slunce moc neužijeme, kvůli blízkému lesu se jen po poledni ve svém nejvyšším bodě vyhoupne kousek nad vrcholky stromů na jihozápadě a pak už se zase sklání, aby ukončilo krátký den.
     Čím kratší den, tím delší noc. Noc prospívá, mimo jiného, rádiovým vlnám. Velký nadšenec by mohl vysedávat u svého přístroje od 4 hodin odpoledne do 8 ráno a pořád by nacházel na pásmech zajímavé věci. Ale i ve dne jsou dolní kmitočty živé, je to rozdíl proti létu, kdy od východu do západu slunce je lepší nechat rádio odpočívat…
     V pátek večer, už skoro o půlnoci, jsem zkoušel kmitočet zajímavého majáku z arktické oblasti Ruska, který snad vůbec poprvé slyšelo několik kolegů během prosince. Maják SU-405 Dikson je vzácný a vysílá z lokality poblíž arktického přístavu stejného jména. Čekal jsem na něj asi hodinu, ale tentokrát nepřišel. S prázdnou jsem ale spát nešel. Při čekání na kmitočtu jsem si v jednu chvíli všiml dvou majáků, pro mne nových, které se tam objevily. Francouzský maják MJ-406 Marseille šel poměrně silně a to mne překvapilo. Druhý maják byl slabý a byl jakousi náhradou za chybějící Dikson. Také z Ruska, ale z hlubokého vnitrozemí, se ozýval tenhle maják UM-405 Ivanovskoje. Večerní příjem byl poznamenám bouřkovou činností u pobřeží Chorvatska, nad Sicílií a severní Afrikou. Nepříjemný praskot připomínal, že všude není sníh a mráz a že Středozemí prochází svou zimní bouřkovou periodou. Páteční večer byl u mne poznamenám již očekávanou spánkovou krizí, když jsem během minulých tří nocí naspal jen 12 hodin. Rozhodl jsem se tedy tentokrát přidat hodinu navíc…
     Ráno v majákovém pásmu trochu oživl kanadský směr, půl hodiny před východem slunce chodil docela silně JC-396 Rigolet z New Foundlandu, bylo tam také pár dalších známějších slabších majáků, ale nic nového. Pásmo MW nemělo také svůj den, jen několik známých stanic se slabými signály živořilo mezi evropskými stovkami kilowattů. Každé ráno prožívá člověk napětí, jestli dneska přijde ten den D, kdy se objeví něco výjimečného. Je to jedna z mála jistot, že se to stane, protože k tomu dosud docházelo docela často, a není důvod, proč by to mělo být napříště jinak…
     Pobřežní stanice s meteorologickými relacemi v pásmu kolem 1700 kHz jsou zajímavým objektem našeho sledování. Sice tam mohou rušit americké rozhlasové stanice pískotem svých záznějů, na druhé straně mohou být příjemným zpestřením, když z Ameriky nic nechodí. Dnes ráno jsem spíš jen náhodou narazil na stanice EAR La Coruňa Radio na 1698 kHz (0712 UTC) a na dvě francouzské stanice sítě CROSS na 1650 kHz (0717 a 0733 UTC). Stanice vysílají krátké meteorologické bulletiny v USB.

Sobota rychle utekla bez výraznějších událostí a podnětů, patrně je na vině také spánkový deficit, který se projevuje celkovým útlumem pocitů. Pozoruji ale také, že s přívalem sněhové duchny se ještě prohloubilo ticho v okolí a všechno živé ještě víc umlklo. Dneska neprojelo ani jedno auto… nedivím se, místní vědí, kdy už je to riskantní. Také ptáci nejsou vidět, čekám, kdy objeví krmítko, do kterého už jsem jim připravil dobroty…