V pátek začíná víkend a s ním velké stěhování národů. Jedni se vracejí do místa bydliště, druzí ho opouštějí a odjíždějí na venkov. I já se stěhuji, zimních radovánek si tady teď bude užívat zase někdo jiný. Brzy ráno přijel bývalý hajný, aby zkontroloval svůj malý pozemek, kde bývala dřív školka a teď tam má boudu, políčko a úly. Nebyl tady týden kvůli sněhu, tak už mu to nedalo a riskoval jízdu Fiestou v hlubokém sněhu. Před hájovnou se chtěl otočit, ale uvízl a prohrabal sníh až na spodní led. Po chvilce se ale vyprostil. S jízdou na sněhu má zkušenosti, vždyť tady sloužil 35 let a to byla léta – jak rád říká – kdy byl ještě v zimě sníh a bylo ho požehnaně. V té době děti chodily do školy a když byl sníh, musel je vozit malým traktorem na autobus do vesnice. Někdy ani tenhle malý traktor s radlicí nestačily na protažení cesty přes planinu a tak si hajný musel protahovat ještě záložní cestu opačným směrem. Cesta vedla lesem, nenafoukalo na ni tolik sněhu, ale byla dlouhá skoro 3 km. Přes zimu prý se vždycky podél cesty navršily hromady sněhu a to se jednou ukázalo jako užitečné, když uteklo prase z chlívku. Nezmizelo jen tak v širém lese, ale zvolilo cestu menšího odporu. Běželo koridorem protažené cesty za neznámým cílem, takže bylo snadno po dvou kilometrech dostiženo a vráceno tam, kde je mu určeno dožít se při vší péči hospodáře slavného dne porážky.
Na rádiových vlnách byly čtvrteční večer a páteční ráno jen slabým odvarem minulého dne. Zase se potvrdilo pravidlo, že úspěšná noc už se druhý den neopakuje. Ráno stála za zmínku latinskoamerická stanice na 1370 kHz, která pěkně hrála ještě 15 minut po 8. hodině. Čeká mne prostudovat nahrávku, jestli se dá něco vytáhnout z krátkého hlášení, které se tam mezi písničkami objevilo.
Teď už zase v Plzni, v zajetí špinavé sněhové břečky a s teplotou nad nulou, dopisuji páteční část seriálu nejen o rádiu. Tím končí 10-denní „literární experiment“, kterým jsem si chtěl ověřit, jestli je možné psát každý den alespoň trochu zajímavé věci z odloučené lokality s omezenými kontakty a ve stížených životních podmínkách. To se podařilo a byl jsem rád, že i technické zázemí fungovalo bez poruchy a texty s obrázky jsem mohl každý den posílat přes mobil na tenhle blog.
Mezitím jsem dostal několik příznivých až nadšených ohlasů od lidí, kteří mne znají a vědí, kam napsat nebo zavolat. Jsou to lidé, kteří mají blízko k přírodě, někdo jen svým založením, jiný i konkrétně, protože žije nebo žil v podobných podmínkách. A většina z nich si spojuje pobyt v přírodě s rádiem, turistikou nebo astronomií. Udělalo mi radost, že si sem našli cestu takoví lidé, kterým není příroda lhostejná a dávají jí přednost před pohodlnějším životem ve městě. Možná jsou mezi čtenáři blogu i další, kteří by se rádi podělili o své zážitky nebo zkušenosti. Mohou mi napsat na jednoduchou rádiovou adresu radio@dx.cz.
Napříště bych sem chtěl psát podobným způsobem o tom, co mne právě zaujalo, a nemusí to být jen na rádiových vlnách. Někdy to bude denně, jindy s malou přestávkou, to už si sám určí běh příštích dní…
Příspěvky
