Nejezdím sem autem záměrně, teď v zimě je to riskantní, ale hlavním důvodem pro rozhodnutí, které jsem udělal už před skoro dvěma roky, byly myši, které mi okousaly kabely v motoru a během několikadenního stání auta na dvorku už si pod kapotu začaly nosit trávu a slámu, aby si postavily hnízdo! Tak o takové starosti nestojím, navíc v dřevníku se potom usadila kuna a ve stodole snad druhá, a ty prý dokážou udělat v motoru auta teprve paseku. Autobus má zastávku skoro u mého bydliště v Plzni a tady staví ve vesnici, odkud jdu pěknou procházkou skoro 2 km lesem a mezi poli. Z vyspělé techniky mi tady stačí mobil, notebook a rádio.
Rádio se minulou noc snažilo, ale nic pořádného neslyšelo. Ráno před východem slunce chodily trochu kanadské majáky, ale jen ty známé, v pásmu MW se jedno překvapení odehrálo až 2 hodiny po východu slunce (!) a přišlo z Kanady: slaboučký signál stanice CHIN-1540 z Toronta mne zaujal italštinou. To je jejich většinový formát každodenního vysílání. Teď přenášeli RAI-1 a když jsem porovnal signál s kmitočtem 900 kHz, ten kanadský měl zpoždění asi 6 sekund.
Dneska jsem měl možnost promluvit s několika lidmi. Před samoobsluhou mi řekl místní občan ve věku asi 65 let, když vylezl z auta: „Nazdar, to je dneska zima jako v prdeli, co? Zkurvená zima, já už bych se na to vysral!“ Když jsme vešli do krámu, zahlaholil: „Děvčata, to je dneska zima jak v Morně, co?“ A dítěte stojícího hned za dveřmi u kasy s matkou, se zeptal: „Tak jakpak se máš, Martínku? Posloucháš maminku?“
Komunikace pro dnešní den skončila na zpáteční cestě, kdy jsme si s mladíkem s ošlehanými tvářemi a černým vlčákem na planině mezi poli potvrdili, že tohle je druh počasí, který se nám líbí. Pak už Severák rychle zavál naše stopy, směřující různými směry, a les skryl postavu s batohem na zádech na její cestě k hájovně…
Příspěvky
